A kde je tedy Ježíš nyní ?

Řekl jim Ježíš:
"A přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země." Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí.
A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech a řekli: "Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe."

(Skutky apoštolů)

Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl své ruce a požehnal jim.
A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil a byl nesen vzhůru do nebe.

(Evangelium Lukášovo)

Ježíš vystoupil zpět k Bohu, od něhož k nám přišel. V principu je to pro mne přijatelné z následujících důvodů:

Bylo to předpověděno Ježíšem samotným i Starým Zákonem.
Jeho úkol byl ukončen, proto uprázdnil na zemi prostor poslednímu z Boží Trojice, svatému Duchu.
Měl již vycvičené následovníky, protože je po tři roky postupně zasvěcoval do svého způsobu života a služby. Počítal s tím, že jeho církev bude navazovat, pokračovat v jeho práci. Plní-li křesťané, které znáš, tento úkol, posuď sám.
Má nyní svůj úkol v nebi. Funguje zde princip hrdinství a trestu. Víme že ve svobodných zemích, na západ od nás, je hrdinství vojáků odměněno vyznamenáním a povýšením. Ježíš splnil na výbornou svou misi na Zemi a byl převelen zpět do vrchního štábu. Tam je pro věřící křesťany důležitější - zná dobře naše prostředí, naše podmínky, strategii nepřítele. Sám si to prožil a proto nám může efektivně pomáhat v našich bojích.

Než se dostanu k otázce nebe a stoupání do oblak, rád bych ocitoval ještě J.S. Wrighta, rektora Tyndale Hall v Bristolu:

V Novém zákoně neexistuje žádná jiná alternativa zakončení série zjevování Vzkříšeného. Časté poukazy na Krista sedícího po pravici Boží a na jeho návrat z nebe rovněž předpokládají, že k nanebevzetí došlo. Jistě by bylo nerozumné předpokládat, že se Lukáš v takto důležité věci zásadně mýlil nebo že si vymýšlel, protože v době sepsání Skutků žili ještě někteří z apoštolů a mohli jeho výroky posoudit.

Další poznámky zamyšlení se týká už jen způsobu nanebevstoupení. Lidé, kteří u toho byli to vnímali tak, že "byl nesen vzhůru do nebe a oblak jim ho zakryl". P.Gerhard Kroll z Katolische Diasporamission v Lipsku říká:

Nanebevstoupení se dalo vnímat smysly jen na svém počátku; jeho cíl náležel už jinému světu. Proto se Lukáš vůbec nepokouší toto tajemství nějak objasnit... Nanebevstoupení je událostí, jejíž význam přesahuje tento svět.

Nejvíce kritiků se nanebevstoupení pozastavalo nad oním odchodem do nebe - odsuzovali to jako pověru z dob, kdy lidé nelétali na Měsíc a mysleli si, že nad obláčky si hrajou andělíčci a sedí Pán Bůh. Je zajímavé, že chápání nebe jako Boží adresy (co třeba http://nebe.org/BoziTrun) bylo pro tehdejší lidi přirozené. Při modlitbě zvedali oči k nebi. Ježíš je učil modlitbu začínající slovy:"Otče náš nebeský...", a dál "Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi".

Znovu a znovu zůstávám v úžasu, že Bůh s lidmi jedná na jejich úrovni, jejich jazykem. Využívá i lidem přístupné prostředky k vyjádření neviditelných pravd. Sám Ježíš byl mistrem na přirovnání a podobenství. Mluví - li se o nebi, uvědomme si, že to má svůj význam. Je to místo vyvýšené a důstojné, místo vlády nade vším stvořením. Je to místo smrtelníku nepřístupné, svaté. V dnešní řeči bych řekl, že nebe je v jiné dimenzi, protože tam končí náš časoprostor. Neplatí tam druhý zákon termodynamiky (entropie nenarůstá, hodnota míry uspořádanosti je trvale na hodnotě nekonečno).

Na závěr tohoto zamyšlení snad jen jednu poznámku z Matthew Henry's Commentary:

Než byl vzat k Otci, zvednul své ruce a žehnal jim. On neodcházel s hořkostí v srdci, ale v lásce a za sebou zanechal slova požehnání.
dandik@bigfoot.com