Vtipy

Přijde Matka Tereza k nebeské bráně. Zatluče. 
Za chvíli se otevře okýnko a vykoukne svatý Petr. 
"Aha, to jsi ty, tak pojď dál." Zrovna je čas večeře."
a tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát.
Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí.
Oběd, párek s hořčicí.
Večeře, párek s hořčicí.
To už bylo M.Tereze divné, a tak říká: 
"Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím.
Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí?" 
A svatý Petr říká: 
"A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.

Proč Bůh nemá titul CSc.


  1.. Má jenom jednu známou publikaci.
  2.. Ta je v hebrejštině.
  3.. Nejsou v ní odkazy na další prameny.
  4.. Nebyla publikována ve známém vědeckém časopise.
  5.. Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně.
  6.. Je nutno přiznat, že je známá po celém světě - ale co dělal potom?
  7.. Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená.
  8.. Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho experimenty.
  9.. Nepožádal etickou komisi o souhlas s experimentováním na lidech.
  10.. Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se zahladit stopy 
       utopením pokusných objektu.
  11.. Jedince, kteří se nechovali podle očekávání, 
       vyřadil z pokusného souboru.
  12.. Nechodil do přednášek - jenom vzkázal studentům, 
       co si mají prostudovat.
  13.. Nechal za sebe učit svého syna.
  14.. První dva studenty vyhodil, protože se naučili něco navíc.
  15.. I když má jen 10 požadavků, většina 
       studentů v praktickém testu 
       propadne.
  16.. Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, 
       a to ještě na vrcholku hory.

Vězeňský kaplan promlouvá k 
recidivistovi, který už potřetí 
vyloupil pokladnu:
"Můj synu, až se dostaneš na 
svobodu, rád ti budu pomáhat."
"Moc děkuji za nabídku, důstojnosti," povídá vězeň. 
"Ale na to musí být odborník."

Babička vezme vnuka poprvé do 
kostela a všechno mu ukazuje.
Pak se zastaví před svatostánkem a modlí se. 
Malého zaujme červená barva věčného světla. 
Dlouho se na ně dívá a nakonec se zeptá: 
"Babi, kdy tam konečně naskočí 
zelená, abychom mohli jít dál?"

Kostelník nevěří svým očím.
Paní Majerová klečí zbožně v lavici, 
před sebou modlitební knihu 
a vedle ní umělý chrup.
"Asi vás ruší při modlitbě," 
ptá se se zájmem.
"Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. 
Musela jsem mu ho vzít, on by mi 
mezitím snědl doma bábovku."

V pondělí stojí sousedé u zahrádky a povídají si.
"Copak, že jste včera nebyl v kostele?"
"Nebyl. Včera jsem spal doma."

V kostele byla vyloupena 
pokladnička. 
Po několika dnech obdržel farář 
obálku s dvacetikorunou. 
Na přiloženém lístku stálo: Ukradl 
jsem ve vašem kostele sto korun.
Protože mě trápí svědomí, posílám 
tímto dvacet korun zpět.
Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete 
počítat s dalšími splátkami.

Malí klouček napjatě sleduje kněze,
který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku.
"Chceš si přečíst, co nového 
tady oznamuji?" ptá se kněz.
"No, spíš chci slyšet, co budete 
říkat, až se klepnete do prstu."

Malíř vymaloval kostel a pan farář 
se zálibou pozoruje dokončené dílo.
Najednou ustrne: "Vy jste namaloval 
andělovi na ruce šest prstů! 
Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!"
"A vy jste snad viděl někdy 
anděla s pěti prsty?" odseknul malíř.

Baví se dvě duše v ráji:
"Jaká byla poslední věta, 
kterou jsi slyšel na zemi?"
"Byl to hlas mé ženy."
"A co říkala?"
"Když mě na chvíli pustíš k 
volantu, budeš úplný anděl."

Zemře pan farář a přijde k nebeské 
bráně. Zatluče na ni. Svatý Petr pootevře
a říká: "Musíte chvíli počkat." 
Tak se tedy posadí na lavici před bránou a
čeká.
Za chvíli přijde k nebeské bráně autobusák 
Pepa. Taky zatluče a svatý Petr
hned otvírá a říká: "Pojď dál."
Teď to však ve faráři zavřelo: "Svatý 
Petře, jak to, že Pepa může jít hned,
a já, osoba posvěcená a zasloužilá, tady 
musím čekat?"
Svatý Petr odpoví: "To máte tak, důstojnosti: 
Když vy jste v kostele kázal,
tak všichni spali. Ale když tady Pepa jel s autobusem, 
všichni se modlili."

Zakladatel metodismu John Wesley mel j
ednou podivný sen. Stal u bran 
pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam 
je: "Jsou tam katolíci?" 
Odpověď zněla: "Ano, mnoho." 
"I metodisté?" "Ano, 
mnoho." 
Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal 
k nebeské bráně. 
Tam položil stejné otázky, ale v opačném 
pořadí: "Jsou zde metodisté?" 
"Nejsou." 
"Katolíci?" 
"Nejsou." 
To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: 
"A koho tu vlastně mate?" 
Dostal odpověď: "Boží děti."

Hospodin prochází starým 
Orientem a hledá někoho, kdo by 
ho přijal.
Přichází do Egypta k faraónovi. 
"Faraóne, já jsem Hospodin, 
Bůh celé země. Chceš mě přijmout?" 
Faraón si mne bradu a říká: 
"To půjde těžko. Bohem jsem v 
Egyptě já! Nemohu tě přijmout."
 
Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu.
Přijde k babylónskému králi a nabízí se mu: 
"Nechceš mě přijmout za svého Boha?"
I babylónský král říká: 
"Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka.
To by byly zase nějaké novoty..." 
 
Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše. 
"Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?"
Mojžíš říká: 
"No, koneckonců proč ne. Ale co mi za to dáš?"
"Dám ti přikázání." 
Mojžíš se zamyslí a říká: 
"A co za něj budeš chtít?"
"Nic."
"Nic? Tak to mi jich dej deset!"

Katolík, Presbyterián a 
Baptista sedí v rybářském člunu a chytají
ryby. Katolíkovi dojdu červy 
tak se rozhodne ze si dojde na břeh pro
zásoby. Vystoupí teda z člunu a 
po vodě přejde na břeh a pak se vrátí
jdouce po vodě. Baptistovi můžou oči 
vypadnut a říká si: "Ten ale musí
mít silnou víru že dokáže jít po 
vodě". Za chvilku to ještě udělá
Presbyterián, opět jde po vodě. 
Baptista nemůže uvěřit svým očím a
cely nesvůj zjišťuje že i jemu za 
chvilku dojde návnada a bude muset na
břeh. Hodnu chvíli se celý nervózní 
přesvědčuje že i on má přece
silnou víru jako Katolík a Presbyterián 
a tak se nakonec přece jen
odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě 
však zmizne pod hladinou... Katolík
se otočí na Presbyteriána a říká: "
Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve
vodě kameny..."

Ptá se Kudlanka nábožná Jetele: "

Hele Jeteli, pověz, proč se nemodlíš?"

Jetel smutně zašeptá: 

"Víš Kudlanko, já nechci být spasen."

Dvě řádové sestry jedou autem 
a dojde jim benzín. Auto škytne a 
zastaví, sestry vystoupí a v dáli 
uvidí benzínovou pumpu. Dojdou tam 
a prosí pumpaře, jestli by jim nenatočil 
trochu benzínu, aby dojely k 
pumpě a mohly natankovat.
"Ale beze všeho, sestry" povídá 
pumpař, "máte kanystr?"
"Nemáme. Nemohl byste nám prosím 
nějaký půjčit?" ptají se sestry.
"Zkusím něco najít" povídá pumpař. 
Za chvíli se vrátí a říká: "Sestry, 
víte, je mi to nepříjemné, ale, 
no, mám tu jen starý nočník. Jestli Vám 
to nebude vadit, tak Vám ho 
půjčím."
"Ale nevadí, to je v pořádku."
Pumpař tedy natočil trochu benzínu 
do nočníku, sestry poděkovaly a 
vracejí se ke svému autu. Přijdou k 
autu a nalévají benzín z nočníku 
do nádrže.
Jede kolem náklaďák, řidič zastaví, 
vykloní se z okénka, vytřeští oči 
na sestry, jak nalévají nočník do 
nádrže a povídá:
"Teda sestry, Vaši víru bych chtěl mít!"

Sejde se katolický kněz, 
mohamedánský imám a židovský rabín.
Baví se o víře a začnou se 
také bavit o síle modlitby.

Katolický kněz říká:
To jsem jednou šel zaopatřovat 
nemocného do vzdálené vesnice.
Jdu přes les, pole a louky, naráz 
se přihnaly mraky, šílená bouřka,
průtrž mračen, nebylo kam se schovat. 
Tak kleknu, prosím Boha o ochranu.
Naráz - všude okolo liják, nade mnou 
modrá obloha a já jsem v suchu
došel až k cíli.
Mohamedán na to:
To je nic, tobě šlo jen o zdraví, 
mě šlo přímo o život.
Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz 
se přihnala písečná bouře,
nebylo kam se schovat. Padnu k zemi 
a prosím Aláha o ochranu.
Naráz - všude okolo bouře, nade mnou 
modrá obloha a já jsem v bezpečí
dojel k cíli.
Židovský rabín na to:
Pánové, to není nic proti tomu, 
co jsem zažil já.
Jdu v sobotu v Paříži po hlavní 
ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku.
Chci ji zdvihnout, ale naráz si 
uvědomím, že je sobota - šabat
a já se nesmím dotýkat peněz. Přece 
tam ale tu peneženku nemůžu nechat ležet.
Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu.
Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý.

Víš kdo je patron estébáků ?

No přeci Josef z Arimatie. On byl 
učedníkem Ježíše, ale tajným.

Přišel Kohn za rabínem: "
Rabi, malér!
Mám syna, kluk chytrej, hlava 
otevřená, mohl být skoro rabín
a on se nechal pokřtít!"

Rabi odpovídá: "Kohn, to říkaj 
ausgerechnet mně? Vždyť já taky mám 
syna,
kluk chytrej, hlava otevřená, mohl 
být skoro rabín a  taky se nechal pokřtít!
To nemůžeme tak nechat, jdeme za 
vrchním rabínem!"

U vrchního rabína svému představému 
povídají: "Rebe, poslouchaj nás, 
oba máme syny, hlavy otevřený, mohli 
být skoro rabíni a nechali se pokřtít!"

Na to vrchní rabin: "A to říkaj 
ausgerechnet mně? Vždyť já mám taky syna,
kluk chytrej, hlava otevřená, už mohl 
být skoro rabín a on se nechal pokřtít!
To nemůžeme tak nechat!"

Vrchní rabi s nimi jde do
synagógy a modlí se:
     Veliký Adónaj, máme 
        problém. Všichni máme syny, kluci chytří,
     hlavy otevřené, mohli být skoro rabíni 
        a oni se nechali pokřtít!"

Zahřmí a shůry se ozve hlas: "Pánové, 
tohle vy říkáte ausgerechnet mně?"

------------------------
Jak opravdu vznikl svět ?
------------------------

1. Na začátku všeho bylo slovo a 
   ve slově byly dva bajty, a víc nebylo nic.

2. I oddělil Bůh jedničku od nuly, 
   a viděl, že to bylo dobře.

3. Bůh řekl: Budiž data.

4. Bůh řekl: Ať se uloží 
   data na svoje místo. A vynalezl diskety,
   harddisky a kompaktní disky.

5. A Bůh řekl: Budiž počítače, 
   aby bylo kam strkat diskety, harddisky a 
   kompakty.
   Stvořil počítače a nazval je 
   hardwarem a oddělil software od hardwaru.

6. Softwaru ještě nebylo, ale Bůh 
   rychle stvořil programy - velké a malé 
   a řekl jim:
   Jděte a množte se, naplňte celou paměť.

7. Ale unudilo se Bohu samému 
   vytvářet programy a řekl si:
   Stvořím Programátora k obrazu 
   svému a ať on vládne počítačům, programům a 
   datům. I stvořil Programátora 
   a usadil ho v Počítačovém Centru, aby v něm
   pracoval. Zavedl Programátora 
   ke stromové struktuře a řekl:
   V každém adresáři můžeš spouštět 
   programy, jenom z WINDOWS nic nespouštěj 
   sic zemřeš.

8. Bůh řekl: Není dobré, když je 
   Programátor sám, stvořím toho, kdo bude 
   obdivovat Programátorskou práci.
   Vzal od Programátora kost, ve 
   které nebylo mozku a stvořil To,
   co bude obdivovat Programátora. I 
   zavedl To za Programátorem. To dostalo 
   jméno Uživatel.
   A seděli nazí pod nahým DOSem a nestyděli se.

9. Ale Bill byl chytřejší než všechna 
   jiná zvířata, které Bůh stvořil.
   Bill řekl Uživateli:
   Určitě řekl Bůh, abyste nespouštěli 
   žádné programy?
   A řekl Uživatel:
   V každém adresáři můžeme spouštět 
   programy, ale v adresáři WINDOWS  ne, 
   nebo zemřeme.
   A řekl Bill Uživateli:
   Jak můžeš o něčem mluvit, když jsi to nevyzkoušel!
   Ten den, kdy spustíte program z 
   adresáře WINDOWS, budete rovni Bohu,
   protože jedním tlačítkem myši stvoříte 
   to, co budete chtít.
   I uviděl Uživatel, že ovoce Windows 
   byly pastvou pro oči a hodně závidění,
   protože jakékoliv vědomosti byly od 
   této chvíle zbytečné.
   I nainstaloval Windows na svém počítači. 
   A řekl Programátorovi, že to je 
   dobré.
   A on si Windows taky nainstaloval.

10. A hned šel Programátor hledat 
    nove drivery. A Bůh se zeptal: Kam jdeš?
    A on řekl: Jdu hledat nové drivery, 
    protože nejsou v DOSu.
    A na to Bůh: A kdo ti řekl, 
    že potřebuješ drivery?
    Nespustil jsi náhodou programy 
    z adresáře WINDOWS?
    Programátor odpověděl:
    Uživatel, kterého jsi mi přidělil, si o
    bjednal programy pro Windows a proto
    jsem si i já nainstaloval Windows.
    A řekl Bůh Uživateli:
    Proč jsi to udělal?
    Uživatel odpověděl:
    Bill mě navedl.

11. A řekl Bůh Billovi:
    Protože jsi to udělal, budeš navěky 
    proklet mezi vší chátrou, divokou zvěří.
    A bude nepřátelství mezi tebou a Uživatelem, 
    navěky tě bude Uživatel nenávidět,
    a ty mu budeš prodávat Windows.

12. A Uživateli řekl Bůh:
    Windows tě velmi zklamou a zničí 
    tvé rezervy sytémových prostředků,
    budeš muset používat špatné programy, 
    a bez Programátora neudělaš ani ránu.

13. Programátorovi zase:
    Protože jsi poslechl Uživatele, 
    prokleté ať jsou tvoje počítače,
    vznikne v nich mnoho chyb a virů, 
    v potu čela budeš stále opravovat své dílo.

14. Odpravil je z Počítačového Centra a 
    vstup zabezpečil heslem.

15. General protection fault.

Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, 
svolal je k sobě a učil je řkouce:

Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.
Blahoslavení plačící...
Blahoslavení tiší...
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti...
Blahoslavení milosrdní...
Blahoslavení čistého srdce...
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj...
Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni...
Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích

Pak Šimon Petr řekl: "Máme si dělat poznámky ?"
a Ondřej řekl: "A to se máme učit nazpaměť ?"
a Jakub řekl: "Bude se z toho psát písemka?"
a Filip se přidal: "Co z toho můžeme zapomenout?"
Jan navrhl, že stačí aby se to naučil jen jeden z nich.
a Matouš se ozval: "A jak to všechno souvisí s reálným životem ?"
a Jidáš to uzavřel: "Kdy už zas půjdeme dál ?"

Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy 
učební plány a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování 
v kognitivní oblasti.

A Ježíš zaplakal...

Učitelé nedělní školy požádali svého 
pastora aby povídal dětem o manželství.
Připravil si tedy pečlivě své vyučování, 
vstoupil do třídy a začal otázkou:
"Hoši a děvčata, přišel jsem k 
vám dnes ráno, abych si s vámi 
povídal o manželství.
Ale než začnu, může mi někdo z vás říci, co o manželství řekl Ježíš ?"

Po chvilce mlčení se přihlásil Pepíček. Když ho pastor vyvolal, hrdě 
odpověděl:
"Ježíš řekl: ' Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí '."

Mojžíš, Ježíš a starý pán spolu hrají v nebi
golf. Mojžíš zahajuje hru.
Usadí míček míří k jamce za jezírkem a odpálí. 
Míček letí a padá do jezírka.
Mojžíš však zvedá hůl, vody se rozestupují a 
míček se po vodním dně dokutálí
na břeh 2 metry od jamky.

Ježíš nechce zůstat pozadu. Připraví 
míček a střílí stejným směrem. Ale i jeho míček
se pomalu snáší na hladinu jezírka. 
Ježíš zvedá svou hůl a míček se po dopadu na vodní
hladinu, navzdory přírodním zákonům, 
po hladíně dokutálí ke břehu. Zastaví se metr od jamky.

Na řadě je starý pán. Ledabyle ťukne 
do míčku a ten se odrazí doprostřed jezírka.
Tam se zázračně odrazí a letí k nebi. 
Letadlo nad golfovým hřištěm ho odpinkne
na dálnici. Míček se zařadí do levého 
pruhu a předjede tirák s návěsem. Odbočí
zpět k hřišti, proletí branou, po cestičce 
se dokutálí k jamce a spadne přímo do ní.

Mojžíš se nakloní k Ježíšovi a zašeptá: 
Já opravdu nerad hraju golf s tvým taťkou!

Hostující kazatel právě 
skončil sérii evangelizačních 
shromáždění v jednom vesnickém sboru.
Členové té církve byli tak chudí, 
že mu nemohli zaplatit jeho výdaje.
A tak se jeden ze starších rozhodl, 
že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout
proto kazatel za darovaného koně 
srdečně poděkoval a chystal se na cestu.

Bývalý majitel koně si 
ho však zavolal a vysvětlil mu: 
Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak,
že když řeknete "Chvála 
Bohu" tak zrychlí a 
uslyší-li "Haleluja", 
zastaví. Hostující kazatel
slíbil, že dá na koně pozor, 
rozloučil se, nasedl, řekl "
Chvála Bohu" a kůň se rozjel.

Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k 
hluboké rokli. Kazatel koni přikázal:
"Chvála Bohu". Kůň zrychlil. Kazatel zakřičel: "
Chvála Bohu". Kůň se dal do cvalu.
Kazatel se chytil za hlavu:"Popletl jsem slova. Jak jen zněl 
ten příkaz k zastavení ?".

Kůň se řítí k propasti a kazatel 
vykřikuje všechna slova, která ho napadají:
"Amen", "Hosana", "
Maranatha"... Nic nefunguje.

Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. 
Rázně přikáže:"Haleluja" 
a kůň se zastaví půl metru
před okrajem hrozné hluboké propasti. 
Zpocený, ale šťastný kazatel se 
zhluboka nadechne,
vděčně pohledí k nebi a pronese:"Chvála Bohu".

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, 
zda se může vrátit na zem pro něco,
co tam zapomněl. Jeho přání je 
výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat
všechno zlato za život získal. 
Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe.

U vstupní brány se ho anděl ptá, 
pro co se na zem vracel a on mu 
pyšně ukazuje své zlato.
Anděl odpovídá: Ale proč sem do 
nebe nosíš tyhle dlažební kostky ?

Bible Zj 21:21 A náměstí toho města 
je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.

- Kolik evangelistů je potřeba pro 
výměnu jedné žárovky ? 
a) 33. Jeden ji vymění, dva se 
sluní v jeho slávě, a 30 jich bude 
pořádat finanční sbírky 
ve jménu žárovek. 
b) Stačí jeden, ale žárovka musí činit pokání 
ze své temnoty a skutečně toužit po změně.

- Kolik římských katolíků je potřeba pro 
zašroubování jedné žárovky ? 
a) Dva - laik ji zašroubuje, a kněz vyslechne 
jeho zpověď a dá staré žárovce poslední pomazání.
b) Nedělají to. Celých 2000 let církevní tradice 
žárovky neměnily a tak nemají pro výměnu 
žárovek žádný precedens.

- Kolik podivných křesťanů je 
třeba pro výměnu jedné žárovky ? 
a)  200!!! 100 jich sedí v církvi 
a modlí se dlouhé modlitby, aby se znovu 
objevilo světlo, 10 jich stojí na 
rozích ulic a přesvědčují kolemjdoucí, 
že pokud jim neuvěří, jejich žárovky 
zhasnou také, 5 se pokouší vymítat 
démona temnoty z prasklé žárovky, 10 
jich tvrdí, že se za žárovku modlili 
a že navzdory svým pocitům věří, že 
žárovka svítí, 74 se jich snaží přesvědčit 
prasklou žárovku aby veřejně "uznala" 
své hříchy, aby ji Pán zase vrátil její 
světlo, a 1 zákonický idiot říká žárovce, že 
pokud chce být spasena, musí platit 
pravidelně desátky, nevynechávat 
bohoslužby a každý den vyprávět lidem: 
„Dříve jsem žila v temnotě, ale 
nyní jsem našla světlo". 
Pokud to všechno bude věrně dělat, 
dá-li Pán, světlo se jí vrátí 
(je ale možné že ji  Hospodin jen 
vystavuje zkoušce - pak by mohla žárovka 
zůstat ve temnotě až na věky). 

- Kolik křesťanských fundamentalistů 
je třeba pro výměnu jedné žárovky? 
- Ani jeden. V bibli se o žárovkách 
nepíše a proto je žárovka je nebiblická.  

- Kolik misionářů je třeba pro 
výměn jedné žárovky? 
- 31: Jeden to udělá a třicet 
domorodců spatří světlo. 

- Kolik Anglikánů je třeba 
pro výměnu jedné žárovky? 
- 10: 1 ji nahradí novou žárovkou 
a 9 jich obdivuje starou žárovku !

Kolik ateistů je třeba 
pro výměnu jedné žárovky? 
Jeden. Přesto však zůstává v temnotě.

Kolik charismatiků je třeba pro výměnu jedné žárovky? 
a) Jeden, zatímco má při chvalách zvednuté ruce. 
b) Tři, jeden vymítá a dva chytají 
c) Dvacet, jeden to udělá a s 
devatenácti se pak sdílí o své zkušenosti.

Pouští jde poutník, když 
najednou zpozoruje, že jej 
pronásleduje lev. Začne utíkat, 
avšak lev je stále blíž. Když už 
je těsně u něho, padne na kolena 
a prosí Boha: "Pane, vnukni tomu 
lvovi, prosím, křesťanské smýšlení!" 
Lev okamžitě padne na kolena, 
sepne packy, vzhlédne k nebi a říká: "
Pane, děkuji ti za tento 
pokrm, který mi tak milosrdně posíláš 
do cesty..."

Ráno po svatbě v Káni 
Galilejské... Hosté se pomalu 
probouzejí, většina z nich se 
drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště 
"prejásaný a prepitý" 
muž prosí: "Já mám takovou žízeň! Skočte 
někdo pro vodu..." Ježíš se 
zvedne, že tedy půjde, když vtom 
všichni svorně vykřiknou: "NE! Ty už ne..."

Sedí babička v parku na lavičce a 
modlí se: "Pane, já už jsem 
zase nevyšla s důchodem, pošli mi, 
prosím, nějak stovku." 
Zaslechne to nějaký mladý muž a říká 
jí: "Prosím vás, babičko, 
přece nebudete věřit takovým pověrám... 
Tady máte padesátikorunu a 
už se nemodlete." Babička chvilku 
počká, až se onen muž vzdálí a 
pak říká: "Děkuju Ti Pane. A příště 
mi to, prosím, neposílej po 
takovém neznabohovi."

Po kázání přijde k faráři kostelník 
a s autoritou školníkům a 
kostelníkům vlastní ho kárá: "
Dneska jste to kázání nějak odflákl, 
pane faráři. Dokonce i já jsem mu 
rozumněl!"

Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě 
pod Vyšehradem a vytáhne 
zatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky 
dělají, tak i tato prosí, 
že když bude puštěna zpátky do vody, 
splní svému dobrodinci přání. 
Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek 
do té špinavé vody, pak 
ji však pustí a vyslovuje své přání: "
Co kdybys udělala něco s tou 
válkou v Kosovu..." "
Hele", odvětí rybka, "
já jsem jenom obyčejná 
malá vltavská zlatá rybka... 
Války - to je na mne moc. Zkus si 
přát něco jinýho." "Taky 
bych si přál, aby farníci v mojem sboru 
byli zbožní, trpěliví a milí." 
Rybička se chvilku zamyslí a pak 
říká: "Kde že je ta válka...?"